„Každá civilizace, každá generace se snažila po sobě něco zanechat. Současná, stále ještě trochu křesťanská civilizace po sobě zanechala spoustu krásných architektonických, výtvarných a sochařských děl. Románské, později gotické hrady, renesance a baroko se svými plastikami.
Dnešní generace má vše na digitálním záznamu. Ty se velmi snadno vymažou, časem či malým jaderným výbuchem někde ve stratosféře.
Proto nabízím všem přátelům sochařům možnost po sobě zanechat záznam poněkud trvalejší. Pískovec vydrží stovky let, možná bez velké degradace i tisíce let.
Blíží se rok 2018, sto let po pádu rakouské monarchie a vzniku nového českého a slovenského státu. Zde začaly padat pomníky a sochy spojené s předchozím režimem. Mariánské sloupy, sousoší Radeckého atd. To pokračuje do dnešní doby. Padl Stalin, padli další a padají dál Hánové, Simotové, Axmanové a jiní. Nemám o těchto sochařích valné mínění, ale shazovat a odstraňovat byť ne zcela dokonalé sochy je pokračování kulturního barbarství.
Pojďme bojovat proti barbarům, kteří nejsou mimo tuto zem, ty barbaři jsou v nás všech.“
Jiří Fürst, promluva na slavnostní zahájení Sochařského sympozia, 2016